laskonka

Studenou tmou loudáš se ulicí
hřeje tě poznání, že jsi jí nejbližší.
Z rozkvetlých stromů pár kvítků zaprší,
skončí ti u nohou, provoní ovzduší.

I když se touláš sám, samotu necítíš,
jí nosíš v duši své, život ti rozsvítí.
V myšlenkách taky je, svou lásku odkryje
že s ní už nejsi sám - bezeslov slibuje.

Ze stínu noci se vytratíš
ve světle dne už stejně nezaspíš.
Pár chvilek prchavých prožiješ v zasnění,
v spomínkách na noční ve stínu toulání.